Deep inside of me

16. july 2016 at 0:23 | crazyjull |  Stories
...story time...

Hluboko uvnitř cítím, že to nemůžu vrátit zpátky. Ať už udělám cokoliv. Doufám. Modlím se ke všem bohům, i když jsem je nikdy předtím neoslovila. Klepu se a zimou to není. Je mi špatně, motá se mi hlava, chce se mi omdlít a každým krokem je mi hůř. Mé pesimistické náladě nepřidává ani studený vítr, který mě dneska provází každým krokem stejně jako ledové kapky deště. Nechce se mi uvěřit, že to po čem toužím a sním celé měsíce, roky... nedostanu. Přes všechnu snahu. I přes všechny mé pocity. V paměti se mi honí jen vzpomínky na tu jedinou osobu, na které mi v poslední době záleží. I když nejspíše neopětovaně. Špatné i dobré. Dávné i současné. Slzy se mi derou ven, ale nepouštím je ven. Dnes je nepustím. Dnes nejsou vítané.

Je taková zima a tak jsem ráda, že jsem si s sebou vzala svůj oblíbený močálově zelený a hlavně hřejivý svetr. V kapsách mám ještě pár účtenek, se kterými si hraju, abych zahnala stres. Tak to dělám vždycky. Scházím k Vltavě, kde je vítr ještě studenější než předtím. Miluji to tady. Mám ještě hodinku čas, a tak jsem se rozhodla, že si tady trochu pročistím hlavu od všech zlých a nepotřebných myšlenek, které se zrodily dneska v noci. Nemohla jsem spát. Jen jsem se převracela ze strany na stranu a přemýšlela. Mý tumblr kámoši by to pochopili, všechny ty starosti a anglické citáty, které mi pomalu prožírají mozek.

Když dosedám na lavičku, jakoby celý svět zamrzl. Jediné co se pohybuje, je klidná hladina Vltavy. Cítím se tak sama. Okolo sebe desítky lidí, spousty přátel a na facebooku každý týden nová fotka s některými z nich. Ačkoliv nikdo pro mě není vysloveně důležitý. Všichni si říkají "No jo, to je tahle. Ta co má tak perfektní život. Pfff." Nikdo vlastně netuší, co říká. Nikdo mě pořádně ani nezná. Ani já je neznám.

Do sluchátek mi pořád hraje nějaká hudba. Klidná. Uklidňující. A přitom tak smutná, zasahující tak hluboko do srdce. Tolik písniček a u všech myslím nad jedinou osobou. Ať už se text vztahuje k dané situaci, či ne. Stejně jako vždycky mě nejvíc dostává Another Love od Toma Odella. Vždy se u ní celá třesu a dnes to není jinak. Cítím jí až v kostech. Mám z ní husí kůži. Ale nebrečím. Jsem jak v transu, ale svůj dnešní úkol plním.

Ani nevím, jak se to stalo, ale už se blíží čas setkání. Neochotně vstávám a vypínám hudbu. S tou bych nikdy nedokázala zahrát šťastnou dívku s tak dokonalým životem. Tedy jako vždycky. Jak směšné, že to ještě nikdo neprokoukl. Jak že se to říká? The people who laugh the most have experienced the most pain. Nebo tak něco, přesně si to už nepamatuji. Přeci jen jsem tumblr kid. Nemohu si zapamatovat všechno.

Nastupuji na tramvaj a pak přestupuji na další. Je teprve brzké ráno a tak se tu lidmi nehemží jako vždycky. Tuhle samoty si svým způsobem užívám. Přeci jen tohle je rušné město. Málokdy se stává, že tu mohu být tak sama. Škoda, takhle je to mnohem lepší. Já, Praha. Nikdo jiný.

Už jsem si zvykla na pohodlí železných sedaček v tramvaji a už musím vystupovat. Těkám pohledem a snažím se dýchat. Ačkoliv dnes je to těžší než kdy jindy. Sedám si na mokrou dřevěnou lavici na zastávce. Přehodím si nohu přes nohu a cítím, jak se mi klepe. To se mi stává vždycky, když si nejsem jistá. Přijela jsem o chvilku později, ale na tom stejně nezáleží, protože nejsem jediná, kdo nestíhá.

Dívám se na hodinky, když slyším známý zvuk messengeru. Když rozsvítím mobil, už dávno vím kdo mi píše. Jméno tak zářivé jako nikoho jiného. Cítím uvnitř takový tíživí pocit. Jako vždycky když mi přijde zpráva od této osoby. Ať už píše sebevětší kravinu, vždy dostanu heart attack.

Píše, že se zdrží, a tak jsem se rozhodla jít k výhledu. Jde o zatáčku, kde jezdí spousta aut a kde je jen úzký chodník. Za to nádherný výhled na Prahu. Hlavně na mosty, přímo proti mě. Začíná svítit slunce. Teplé paprsky mi příjemně svítí do obličeje. Je takové to krásné počasí po dešti. V dálce vidím slabou duhu. Přijde mi strašně cute, protože muselo být hnusně, aby vyšlo něco tak pěkného. No, dost sentimentalit a bullshitů. Stejně skončím zase u toho, že to vyfotím na snapchat a hodím do My Story.

Jsem opřená o zábradlí a hledím na třpytící Vltavu, pomalu zalidněný Karlův most a... "Překvapení." Zašeptá mi do ucha a dá mi ruce přes oči. Usmějí se. Váhavě, ale upřímně. Otočím se. Stojí přímo předemnou. Osoba, kterou tak zbožňuji. Nádherná jako vždycky s tím nejhezčím úsměvem. A s tímto pohledem všechny ty hluboké pocity v srdcí ještě zesílí. Prosím. Ať to vyjde.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

I was here...

» ♥ «

Comments

1 V. V. | Web | 16. july 2016 at 7:35 | React

To je krásný. ^^ Mám ráda love-story... :D
Jinak máš opravdu skvělý vkus na seriály...podle tvého menu. :33

2 Džejní Džejní | Web | 16. july 2016 at 9:55 | React

ked velke mesta zrazu stichnu, je to krasne. len ty a nikto naokolo, kochajuca sa vyhladom na tu stovezatu. ma to nieco do seba.
nikto nema perfektny zivot, ale na socialnych sietach to vyzera, ze ho taky vsetci maju. nikto vlastne nepozna podstatu niekoho ineho, ak sa pozera iba na jeho prispevky na Facebooku. neviem, kam sme sa to az dopracovali, ale je dost vynimocne, aby sa v tejto dobe ludia naozaj poznali.
ten posledny odstavec je krasny. tak nech to vyjde.

3 Sabush Sabush | Web | 16. july 2016 at 15:18 | React

Krásny článok, máš talent na písanie :) Normálne mi bolo chvílkami do placu :(

4 Heaven Heaven | Web | 16. july 2016 at 20:29 | React

Nádherně napsané, opravdové :)

5 Ann Ann | 17. july 2016 at 8:35 | React

To je mrdyyy! :O
Luxus :3

6 Simix Simix | Web | 17. july 2016 at 12:04 | React

~Čaué~
Je to krásně, moc krásně napsané. Docela smutné ale. Jako bych se v tom trochu viděla.
Tato věta je zajímavá: Přeci jen jsem tumblr kid. Nemohu si zapamatovat všechno.
Krásně v tom popisuješ okolí. Je to takové romantické :)

Tak se měj :)

7 DIYLenka DIYLenka | Web | 17. july 2016 at 18:37 | React

silne napísané, máš talent :) mam rada takéto deep články

8 ♥Lina & Rose♥ ♥Lina & Rose♥ | Web | 18. july 2016 at 17:42 | React

To je hrozně hezky napsaný!! :))
Ačkoli to vlastně je docela pozitivní, tak je mi chvilkama až k pláči a stejně mám až takový depresivní pocit, ale je to skvělý a máš talent! :)))

9 Angel :) Angel :) | Web | 24. july 2016 at 11:38 | React

v skutku dokonalé :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement