Musíš to zažít

7. april 2016 at 20:46 | crazyjull |  Theme of the week

Před pár měsíci jsem se to dozvěděla- vždycky jsem si myslela, že jsem tichá a introvertní, ale toto ke mně prostě sedí. Všechny detaily z wikipedie se perfektně shodují s mojí fóbií. Zjistila jsem to díky mojí kamarádce, která trpí tou samou fobií- což jsem se také dozvěděla až teprve před pár měsíci. Od té doby jsem si začala toho více všímat a rozhodla jsem se, že s tím něco udělám. Proto jsem také před dvěmi měsíci nastoupila k psycholožce.

Jedná se o mojí sociofóbii. Proč však o tom píši v tomto článku?
V sobotu jsem byla v Ikee s tou kamarádkou, která trpí tou samou fóbií. Shodly jsme se, že to naprosto nikdo nechápe. Jaké to je, být v neustálém stresu- s tímže klid máte jen, když jste samy. Někdy popřípadě s rodinou a přáteli. Přesně o tom je tento týden téma. Musíš to zažít. Protože... musíš to zažít.

Například... moje mamka se mi snaží pomoct, ale naprosto mě nechápe a to já potřebuji nejvíc. Řekněme, že jdeme po ulici a mamka začne mluvit o mých problémech. Na té samé ulici jde nějaká osoba, kterou znám. Já mamce řeknu, že teď o tom nechci mluvit. Případně jí rychle řeknu, že tam někde je osoba, u které nechci, aby to věděla. Co udělá? Samozřejmě mě nepochopí.


Nebo řekněme, že mám někam jet. Jenže představa, že budu se sto lidmi týden někde pryč, mě děsí a je mi z ní dokonce až fyzicky špatně. Jen při té představě se klepu. A co chce máma? Abych tam zakaždých okolností jela. Je pravda, že se snaží to pochopit, ale...

...nemůže. Nezažila to a myslí si, že to není takový velký problém. Ne, že by mi to někdy řekla, ale ostatní ano. Jediný, kdo mě v tomto ohledu doopravdy chápal, je ta kamarádka. Protože ona to stejně jako já zažívá den co den. Bez výjimky.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

I was here...

» ♥ «

Comments

1 Háčko Háčko | Email | Web | 8. april 2016 at 0:36 | React

Ono sa niekedy zdá, že všetci stoja proti nám, ale nie je to tak. Sociálnu fóbiu má veľa ľudí, nie však všetci, ktorí si myslia, že ju majú. Tu ide o priam neprekonateľný strach. Každý človek má fóbie a úzkosti, sociálna fóbia je už naozaj vyšší level než len nejaká úzkosť. A rozhodne si nemysli, že to nikto nechápe. Chápe to nespočetné množstvo ľudí, len to nie je moc tolerované :)

2 Chloé Chloé | Web | 8. april 2016 at 13:50 | React

Ľudia to ťažko chápu, keď to sami nezažívajú, v tom máš pravdu, ale ani my nevieme, čo sa skrýva v tých ostatných :) Každá fóbia je nepríjemná a myslím, že je potrebné sa tomu časom postaviť. No aj cez to človek potrebuje neustálu podporu

3 cincina cincina | Web | 8. april 2016 at 18:58 | React

To je nejhorší, když ti nerozumí nikdo z rodiny:) Ale buď ráda, že máš tu kamarádku a můžeš to s někým probrat:) Někteří nemají ani to.
Lidi neradi chápou věci, kterým nerozumí. Ale ještě raději soudí:)

4 Simix Simix | Web | 8. april 2016 at 19:27 | React

~Čaué~
Asi tak, kdo něco nezažije, neví, jaké to je. A i když se tě třeba snaží pochopit, pravděpodobně to buď moc nechápe a nebo chce, aby jsi to nějak překonala.
Já nevím, zda to mám přisuzovat sociofobii, ale už jsem ti tu o tom jistě psala.
V prváku jsem se nemohla v jídelně ani pořádně najíst. Všude lidi a mě se klepaly ruce. I při zkoušení. Prostě někde, kde jsem středem pozornosti. V tomto ohledu mám radši samotu, ale když už jsem s někým, s kým si rozumím, na koho jsem zvyklá, dokážu být i ve společnosti v pohodě, ale jakmile se tam ocitnu sama, nevím co s očima, co s rukama a nejradši bych koukala třeba do mobilu a ignorovala okolí. Něčím se zaměstnala, abych se neklepala a všechno okolo. Od prváku se mi to možná trošku zlepšilo. Nevím zda zrovna u mě je to sociofobie, ačkoli jsem si to v prváku dost vyhledávala a našla jsem si asi tři fobie, které jsem si ani neuvědomovala. A to byly: Z budoucnosti, z davu lidí a nějaká blbost s láskou, už ani nevím. V psychologii jsme se učili, že člověk k fobiím nějak přijde a může se jich i zbavit, ale jak, to už je horší. Jeden vědec dělal totiž pokus s malým dítětem. Vytvořil mu fóbii z chlupatých věcí.. takže i zvířat. Prý se bál i Santa Klause, protože byl vousatý. Ten vědec říkal, že by to dítě té fóbie mohl zbavit, ale říkal, že nechce. Asi nějakej debil!! Chudák dítě. A časem se to může třeba zlepšovat... a nebo zhoršovat.
Já se bojím i pitomých praxí ve školní družině, ročníkové práce co mě čeká před lidmi ze školy, ale co já bych komu vysvětlovala... mám to povinně. Asi se z toho po****...
Ani když jsem chodila s klukem, kterého jsem milovala, jsem nebyla v pohodě. Když jsem před ním měla jíst, strašně jsem se klepala... a on naschvál chtěl, abych před ním jedla, abych se vycvičila a zbavil se toho... Popravdě je to o něco lepší, ale nic moc. Třeba takhle nedávno jsem byla na nádraží a začala mi volat babička... a to když už mi prostě někdo volá, kyž jsem mezi lidma, začnu se strašně klepat.. jednou mi málem upadl mobil.. a všichni na mě čuměli!! Super. Opravdu nevím, zda je tohle, o čem píšu sociofobie... ale ještě v prváku jsem si tím byla jistá, když jsem si to vyhledávala. Za psycholožkou nechodím. Plno lidí podle mě v dnešní době potřebují ale psycologa i kvůli zbytečnostem.
Přeji ti hodně štěstí a síly!!
Snad jsem nepsala moc blbosti.

5 Simix Simix | Web | 8. april 2016 at 19:28 | React

[4]: OMG!! Toho textu :O Promiň :/
P.S. také myslím, že mi pomohlo to, že točím na youtube, i když si někdy říkám, že je to trapný a bůh ví, co si o mě kdo říká, ale prezentovat na živo je pro mě 100x horší..

6 Sabush Sabush | Web | 8. april 2016 at 20:00 | React

Dnešný národ je celkovo komplikovaný a veľa ľudom je ťažké sa mu prispôsobiť..preto ťa dobre chápem, ja častokrát cítim to isté a nikto ma v tom nechce pochopiť..ono je to ale dost aj o povahe človeka, je vela extrovertov ktorym introverti jednoducho nesedia a preto toto vzniká.. Ale myslím,ze casom sa vsetko zlepsi :)

7 Natálie Natálie | Web | 8. april 2016 at 20:21 | React

jo tohle znám.. nesnáším davy.. nesnáším jarmarky.. nesnáším nějaké větší akce.. teď jsme nuceni jít na majáles.. - nutí nás město - a mě to děsí..

8 Heaven Heaven | Web | 8. april 2016 at 22:28 | React

Každý máme občas nervy... Já se taky bojím mluvit s cizími lidmi a před davem, ale nemyslím si o sobě, že mám sociofobii... takoví lidé nemohou dělat nic, bojí se i vlastních přátel a blízké rodiny... úzkostné stavy asi zažije v pubertě každý...

9 Lucka Lucka | Email | Web | 9. april 2016 at 11:54 | React

Ačkoli se taky považuju za introverta, tohle jsem nikdy nezažila, protože touto fobií netrpím, přesto ti rozumím, že ti není příjemné, když tě mamka nechápe. Tohle zažíváme na jednu stranu všechny, i když zrovna fobií netrpíme, asi je to proto, že si mamky myslí, že ví, co je pro nás nejlepší a i když to nikdy nemyslí špatně, nakonec to tak vyznívá. Třeba na to tvoje mamka nakonec přijde, že nechceš na veřejnosti nic rozebírat, zkus si s ní sednout sama doma u kafe a říct jí to takhle, třeba to pochopí daleko víc. Nebo si dejte jednou týdně tenhle dívčí pokec u kafe, možná pak nebude mít chuť tyhle věci probírat, když půjdete po ulici... Věřím, že se tvá fobie zlepší a že budeš spokojenější. :)

10 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 9. april 2016 at 12:42 | React

Sociofobii sice nemám, ale už od mala jsem byla hodně stydlivá a i doteď jsem v kolektivu tichá. Je pro mě těžké navázat s někým hovor, i když bych chtěla a cítím se celá nesvá. Pak se přátelé diví, když jim někdo řekne, že jsem tichá, když s nima jsem ukecaná až až.. :D
-----
Buď v klidu. Já svého prvního borce poznala také v 15 a jak jsi se dočetla, nestálo to za nic. Raději bych si počkala, než se dát dohromady s nějakým idiotem. :)

11 Ev. Ev. | Web | 9. april 2016 at 16:27 | React

Tak nějak tě chápu. Nevím, jestli mám přímo fobii, ale taky je to pro mě těžké. Rodiče to nechápou a já ani nemám kamarádku, která by mě pochopila. Jsem na to prakticky sama. Od malička s tím bojuju a musím říct, že celkem úspěšně. Dřív jsem na tom podle mě byla daleko hůř... Držím palce, ať to taky aspoň trochu zvládneš! :)

12 Hannah Hannah | Email | Web | 10. april 2016 at 10:50 | React

ahoj, hale já opravdu nevím jaké to je. Ale vím, že je to těžké. Pro ostatní je to těžké pochopit, zvlášť když ti chtějí pomoci, ale nevědí moc jak :-/ :-/ Držím palce, ať to zvládneš :-)

13 Tucka Tucka | Email | Web | 10. april 2016 at 11:55 | React

Vím jaké to je, když tě někdo nechápe a ty víš, že tě ani nepochopí. Vivat thanatofobie. Mám kamarádku, která mi řekla, že ji fascinuje smrt, pořád mluví o  sebevraždách, úmrtích... A já mám tak nějak pocit, že takováhle moje kamarádka být nemůže...

14 Monica. Monica. | Web | 10. april 2016 at 18:37 | React

Já bych to svoje takovou fóbií přímo nenazvala, ale nesnáším společnost hodně lidí. Jizda autobusem je pro mě naprosté peklo, pokud jedu sama. Mám pocit, že se na mě všichni dívají, hodnotí, já se pak strašně potím a okamžitě chci ven. Ale když jedu s kamarádkou, povídáme si a já nevnímám okolí, což je fajn. Každopádně i tohle je dost nepříjemné. Třeba jenom jít ve škole po chodbě... A já nevím, jestli se s tím dá něco dělat.

15 steel32 steel32 | Web | 10. april 2016 at 20:01 | React

joo, rodiče vždycky tak moc chtějí pomoc, ale nikdy se nesnaží to pochopit :D
každopádně doufám, že návštěvy psycholožky pomůžou!! :)) myslím že každej tuhle fobii tak trochu máme :D

16 Ilča Ilča | Web | 11. april 2016 at 7:52 | React

Myslím si, že všechny civilizační nemoci jsou jen vymyšlené (chápu, že někdo se může cítit jako introvert a někdo jako extrovert a ve skutečnosti to dělá naopak) - Ale to je normální, jenom už jsme to zapomněli v té dnešní době, kdy se pomalu sami sebe ptáme: A můžu? :-)

17 Ellí Ellí | Web | 15. april 2016 at 14:55 | React

Musí to být pro tebe hodně těžké, ale je určitě dobře, že jsi se rozhodla poradit se s psychologem. Snad jsi natrefila na někoho schopného, kdo ti alespoň v rámci možností dokáže pomoct.
Co se týká těchto psychických nemocí, pro toho, kdo to nezažil je prakticky nemožné pochopit, jak se dotyčný cítí. Ale dá se s tím bojovat. Když mi bylo nějakých 11, 12 let docela hodně se mě zmocňovala klaustrofobie. Bylo to hrozné, nemohla jsem ani do výtahu a když už jsem do něho vlezla, najednou se mi začalo hrozně těžko dýchat, potila jsem se, točila se mi hlava... To všechno psychika. Ale pochopila jsem, že před tím nemohu utíkat a postupně jsem začala tenhle v podstatě nesmyslný strach odbourávat. A povedlo se. V současné době už s tímhle problém nemám.
Jasně, pořád úplně nevyhledávám nějaké ultra malé prostory bez oken, ale když už by to muselo být, vím, že bych to zvládla. Takže ti přeju, aby jsi to zvládla taky, určitě to není nemožné :).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement