Domov je iluze.

10. february 2016 at 0:00 | Crazy Jull |  Theme of the week
Salut.


Pořád odněkud slyším něco o domově. Jak bychom měli svou rodinu respektovat, živí nás, poskytují nám střechu nad hlavou. Také bychom měli suprově vycházet ze sourozenci. Naladit pozitivní obličej a dělat, že se nic neděje. Své myšlenky a city zastiňovat mlhou lží. "Ano, doma je všechno pohodě". "Cítím se fajn". Upřímně? Nikdy to není pravda.

Kecy o domově už jsem dávno přestala brát vážně. Říkala jsem si, domov je tam, kde jsou lidi, na kterých mi záleží. Otázkou je, jestli i těm lidem zaláží na mně. Zjistila jsem, že nic nevím. Cítím se divně prázdná. Bez domova. Ano, mám střechu nad hlavou, peníze, rodinu, přátele a zařizuji si své vzdělání. Ovšem kde je ten domov? Co je to?

Mělo by to být místo, kde se cítíme dobře. Kam přijdeme po těžkém dni a uleví se Vám. Schází se tam lidé, s kterýma se dělíte o dobré zážitky. Necháváte si od nich dávat rady ohledně těch špatných zážitků.

Napadlo Vás ale někdy, že ne u každého to takto funguje? Popravdě, já svůj domov nemám už od svých šesti let. V tolika jsem se přestala doma cítit dobře. Bezpečně. Všude na mě padají mé vlastní pocity a myšlenky. Všude pořád a pořád dokola slyším věci, které mi kdy lidé řekli i neřekli.

Už jsem slyšela i lidi, kteří mou pozicí vůči mé rodině pohrdali. Nebijí tě přeci. Proč si stěžuješ? Ano, to je pravda. Slyším ale jejich slova. Cítím jejich tón hlasu. Vidím jim to v očích. Miluji je a vím, že i oni mě. Nikdy ale nezapomenu na to, jak moc jsem je zklamala. Je to očividné. Snaží se to zamaskovat, ale moc jim to nejde.

Pořád mě mají rádi, jsou to moji rodiče. Ale nelíbí se jim můj vzhled, moje chování. Po všech těch tónech a pohledech, nejen doma, už prostě se nedokážu chovat jinak. Oni možná mají místo, kde se cítí bezpečně, kde se schovávají. Ale já kvůli jejich představám o dokonalé dceři to místo nemám.

Upřímně, pojem 'Domov' není ničím jiným než jen iluzí. Lidé si ho vytvořili, aby si cítili v bezpečí. Je to takový domeček, kam se schováte, když někdo jde po Vás. Jako při hře na schovávanou. Pamatujete si taky, když jste jako malý pořád měnili své úkryty, kam na Vás ten co má babu nemůže? Tuto hru hrajete i v realitě, jen jí říkáte život.

Je t'aime.
-CrazyJull

 

4 people judged this article.

Poll

I was here...

» ♥ «

Comments

1 Chloe. Chloe. | Web | 10. february 2016 at 10:11 | React

Docela máš pravdu.
Domov je tam kde jsme šťastní a máme to tam rádi. A nemusí to být zrovna dům ve kterém bydlíme.

2 Zaninkaa Zaninkaa | Email | Web | 10. february 2016 at 10:51 | React

Z tvého článku mám teď celkem smíšené pocity.. Pro mě je domov prostě místo, kde mám nejbližší. A to je moje rodina :)

3 Niki ^^ Niki ^^ | Web | 10. february 2016 at 16:20 | React

Ten článek docela silně vystihuje moje myšlenky.. já se doma necítím jako doma, protože domov je místo kde má být člověk šťastný.. :)

4 cincina cincina | Web | 10. february 2016 at 18:53 | React

Já nevím... mám z tohoto článku divné pocity, protože mi to přijde docela negativní. Ale tak každý to má zřejmě jinak.
Já miluji svůj domov a cítím se tam v bezpečí.

5 Mariiis_N Mariiis_N | Web | 10. february 2016 at 20:33 | React

Chvíli mi trvalo, než jsem ten článek celý vstřebala. Je to zvláštní číst, takovéhle články, když se do toho nedokáži vžít. Já mám svůj domov strašně ráda a cítím se tam tak, jak bych se opravdu cítit měla. Je to hodně individuální.

6 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 11. february 2016 at 18:00 | React

napsala jsi to krásně.
podle mě, jsou dva způsoby, jak chápat domov.
pro ty, co mají šťastnou rodinu, nebo tak něco, je domov prostě tam, kde bydlí. kam se každý den vrací, kde se ráno probouzejí a kde večer usínají. ale pro někoho může být domov třeba jenom nějaká osoba, která pro ně znamená všechno. protože když to všechno mají u sebe, je jedno, kde jsou, ale když tam mají svoje všechno.. to je definice domova, no ne?

7 Simix Simix | Web | 11. february 2016 at 23:11 | React

~Čaué~
Asi tak.
Sice jsem tam kde nám na sobě vzájemně záleží, ale někdy tam je dost hádek a kolikrát jsou všichni spokojenější, když se druhý přetvařuje -_-
Také jsem nad tímto častokrát již přemýšlela.Hezky jsi to napsala.

8 Lily Love Lily Love | Web | 12. february 2016 at 17:01 | React

Já se doma cítím jako doma jak kdy,ale mám to tady ráda :D Každopádně vím jak to myslíš a chápu tvoje pocity...

9 Tucka Tucka | Email | Web | 12. february 2016 at 17:10 | React

Nevím, tohle téma týdne se mi moc nelíbí, protože se prostě poslední dobou necítím dobře nikde - a zároveň všude. Je to divné. Ale řekla bych, možná, že na tom ani nezáleží. Spousta z nás jsou "bezdomovci". Ale ten domov nepotřebujem. Stačí si vzdycky postavit stan na dobré místo.

Moc krásně jsi to napsala, mě ale spíš mrzí jak se k rodičů m chovám někdy já. Nechci být zlá, ale za svou povahu si nemůžu. Za to můžou oni a škola.

10 Sandra Sandra | Web | 12. february 2016 at 22:21 | React

chápem tvoje pocity,pretože občas mávam presne to isté.. vystihla si to perfektne..
občas ani neviem,čo je môj domov a kam patrím.. jednoducho by som chcela zmiznúť..

11 Lucka Lucka | Email | Web | 15. february 2016 at 17:25 | React

Když jsem viděla tohle téma týdne, tak mě taky hned napadlo, že všude to nemusí být stejné. Že já mám doma rodinu, které se mohu svěřit, vše spolu probíráme, rozumíme si a máme se rádi, tak že to všude není stejné... Mrzí mě, že se doma necítíš jako doma. :(

12 Eduard Nud Eduard Nud | 12. may 2016 at 10:36 | React

Domov nám může připadat zbytečný, když jej máme. Když ho ztratíme, rázem máme zcela jiný názor. Pro mne je domov ten jednopatrový baráček na rohu ulice, byt dvě plus jedna, pokoj na jeho severní straně. Žil jsem tam od narození pětapadesát let. Teď nežiji, ale bydlím v domově pro seniory. Neumím si uvařit, neumím si vyprat a tak jsem tady. To přece není možné. Jsou na tom mnozí mnohem hůř a jdou domů. Jenomže toto nyní není ten hlavní kámen úrazu. Jsem hlavně smutný, že mám zakázáno ranní nahotu. A večerní. Zakázané jablíčko nejvíc chutná a když člověk něco opravdu chce a nesmí, chřadne.

13 Eduard Nud Eduard Nud | 12. may 2016 at 18:31 | React

[12]: A víte, že to ta nahota nedělala? Spíš moje blbost. Přes noc jsem spal jenom v pyžamu, nepřevlekl jsem se do trenýrek a trička a ráno jsem si řekl: Budu se oblékat podle počasí a moc se zbytečně nepřevlékat. A odpoledne mi ty trenýrky a tričko chyběly. Celý den oblečený do tepláků a mikiny prostě nevydržím.

14 Eduard Nud Eduard Nud | 14. may 2016 at 6:26 | React

[13]: Já už s tím možná dost otravuji, ale ani toto není toto. Dvakrát mysli, jednou piš. Sám to radím, ale sám se tím neřídím. A proto už další řešení nenapíši. Stejně nikoho nezajímá. Snad jenom to, že ani já neměl šťastný život doma. Když nic jiného, nikdo mě nic nenaučil. Nic podstatného neřekl. Na všechno jsem si musel přijít sám. A na co jsem teď zase přišel za kravinu? Že hlavní je spánek, a přes den se oblékat podle momentální situace a podle aktuální teploty. Já vím. Je mi přes padesát a neumím si ani oloupat pomeranč. Ale dost. Slunce v duši.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement