Alone /Tripple Drabble

4. february 2016 at 0:00 | Crazy Jull |  Drabbles
Salut.


Každý den okolo mě projde spousta lidí. S někým z nich si něco řeknu, někomu napíši na messengeru a udržuji minimální kontakt, aby se jako neřeklo. Sice existují lidé, s kterými jsem vážně ráda a strašně jsem za ně vděčná. Dokonce poslední dobou je těch lidí více než obvykle. Jenže ironické na tom je to, že čím více komunikuji s ostatními, tím více se cítím sama, či ignorována. Nevím proč. Možná to tak prostě mám nastavený.

Cítím se, jako by mě nikdo nechápal. Neví, jak se cítí a ani nemohou. I kdyby se to snažili pochopit. Nechci o tom mluvit, je to moc těžké. Nevím, kde bych vůbec začala. Proto je lepší, když chytnu takovou náladu o víkendu, nikomu to vysvětlovat nemusím, moje rodina si stejně toho nikdy nevšimne. Hrozné je, když dostanu deprese ve škole. Nedokážu předstírat. Někdy se pokusím o falešný úsměv, či většinou o dost krátkou konverzaci. Jenže, vždycky si někdo všimne.

Vlastně, když už jsme u toho, já sama ani nevím, jestli chci, aby si toho ti lidé všimli, či ne. Na jednu stranu, vypovídat se z toho není úplně špatný nápad. Na druhou stranu, je to prostě divný. Jedna půlka mozku říká: "Proč si mě nikdo nevšimne?". Zato ta druhá, vyzařuje do okolí, že já prostě nechci s nikým mluvit, ani být v jejich blízkosti. Poté se samozřejmě objeví ta první půlka, která vyžaduje pozornost.

Jsem ze všeho zmatená. Z děje okolo mě. I ze mě. To je to tak těžké, abych vydržela chvíli být v pohodě a neřešit všemožné pocity a myšlenky, které se pořád snaží vydrat na povrch? Jak to dělají ostatní, že vždycky vyzařují dobrou náladou?

Už jsem vážně unavená. Nemohu si jít lehnout, vyspat se z toho a druhý den vstát v lepším stavu. Tady nejde o únavu fyzickou, ale psychickou.

Je t'aime.
-CrazyJull

 

1 person judged this article.

Poll

I was here...

» ♥ «

Comments

1 Tucka Tucka | Email | Web | 4. february 2016 at 23:40 | React

Mám to víceméně stejně. Mám pár lidí, kterým toho řeknu hodně, ale nikdy ne všechno.
Ale Jull. Já vím, věta: "Nebuď smutná" je hrozný klišé, a někdy Tě to víc rozčílí, než aby Ti to pomohlo, ale stejně Ti to řeknu. Nebuď smutná. Nemám sice radu, jak se dostat z deprese, já se z ní naposled dostala defakto z vteřiny na vteřinu, ale musíš vědět, že za Tebou stojí lidi :-) musíš vědět, že každá depka jednou skončí, tak se na ten okamžik těš, vždycky to stojí za to ;)

2 Natálie Natálie | Web | 5. february 2016 at 11:37 | React

jo tak tohle dobře znám.. :/ zkus třeba na chvíli změnit prostředí.. :) udělat něco, co jindy neděláš.. jet třeba na víkend k babi nebo tak.. :) určitě ti změna prostředí pomůže.. :)

3 Andey Andey | Web | 5. february 2016 at 14:57 | React

Nebuď smutná. Určitě to má nějaké řešení. Lidi okolo sebe neodháněj, abys nebyla sama úplně, ale zkus si dát "pauzu". Zjisti, co doopravdy chceš. :)

4 Broken girl Broken girl | Web | 5. february 2016 at 20:05 | React

Znám ten pocit... až moc dobře ;) Nejhorší je, že i když se z toho třeba chceš vypovídat, nedokážeš to vyjádřit slovy...

5 Simix Simix | Web | 5. february 2016 at 21:23 | React

~Čaué~
Já si někdy přijdu taková ignorovaná a sama a to je zrovna v mém okolí moc lidí.
Každý se asi cítí, jako by nikdo člověka nechápal.
Já tento týden patřím spíš mezi ty, co vyzařují dobrou náladu, ale jinak jsem donedávna měla stejné pocity jako tady vypisuješ. Kdo ví, kdy to na mě zase přijde.
A tohle -> Vlastně, když už jsme u toho, já sama ani nevím, jestli chci, aby si toho ti lidé všimli, či ne. Na jednu stranu, vypovídat se z toho není úplně špatný nápad. Na druhou stranu, je to prostě divný. Jedna půlka mozku říká: "Proč si mě nikdo nevšimne?". Zato ta druhá, vyzařuje do okolí, že já prostě nechci s nikým mluvit, ani být v jejich blízkosti. Poté se samozřejmě objeví ta první půlka, která vyžaduje pozornost <- tak to znám. Věř si nebo ne.
Tak se drž a ahoj :)

6 Sandra Sandra | Web | 5. february 2016 at 23:21 | React

ja mávam tiež sem-tam také pocity,že som na všetko sama..
aj keď viem,že mám okolo seba kopec skvelých ľudí,tak mňa pochytí taká chvíľka pocita prázdna,že ma nikto nemá rád,že som na to iba ja a nikto iný.. proste,neznášam takéto chvíle..
ale neboj,ono to prejde.:) všetko bude dobré,treba tomu dať čas. aj keď neviem ako dlho to bude trvať (nik to nevie),tak je dobré nechať to tak a časom sa to spraví:)
tak držím palce,nech je všetko znova v poriadku:)

7 bychristine bychristine | Web | 6. february 2016 at 20:15 | React

Myslím, že takové pocity prožívá někdy každý z nás, jen to někdo umí lépe schovat... Často i někdo kdo se hodně usmívá a vypadá šťastně, uvnitř prožívá trápení nebo nejistotu. Znám to od sebe, někdy se s lidma bavím, směju se, ale uvnitř si připadám sama a jako bych byla od ostatních odstrčená...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement